Střípky z letní praxe

Jednou, kdysi na jednom nejmenovaném oddělení v jedné nejmenované nemocnici, jeden nejmenovaný doktor (pravděpodobnost, že tehle článek přečte je asi taková, jako to, že Angela Merkelová čeká se mnou paterčata), přirovnal jednu nejmenovanou pacientku k Alence v říši divů. Moje existence se tak cítí skoro na každé praxi. Nejbližších pár dnů budu pobývat na chirurgii. Nechcu být chirurg. Kdo mě zná, tak ten ví, jakému oboru, se chcu věnovat. Pro ty ostatný, začíná se to na "p" a končí se to na "e". Dále, proč ne chirurg? Protože mi vadí pohled, na živé lidi (mtví mi vůbec nevadí), kteří mají venku své vnitřnosti a masivně krvácejí.

Asi takhle nějak.

Dalších pár obrázků bude vyjádřovat mé myšlenky a emoce počas pobytu na sálech, takže varování pro emo lidi, je to hodně emotivní, tak pro jistotu mějte po ruce žiletku.

Zďešení, úzkost, pocit beznaděje...

Vysvětlivka k poslednímu obrázku, když se jdu složit tak nejdříve vidím něco jako růžové obláčky, které přejdou postupně do fialového zorného pole a přes odstíny šedi do černa. Při černé barvě strácím pevnou půdu pod nohama a je to v pytli. 
Ne každý může být chirurgem, já je obdivuju, jsou skvělí!!!